Co je Forex?

Forex je zkratka pro Foreign Exchange (směna cizích měn). Jde o mezinárodní obchodní systém pro směnu základních a vedlejších měnových párů, tedy o devizový trh, jehož střední kurzy se považují za oficiální světové kurzy.

Forex nemá vlastní burzu, avšak co do každodenních objemů jde jednoznačně o vůbec největší finanční trh světa. Specifikem Forexu je, že se na něm obchoduje neustále, tak, jak se Země otáčí a probíhají obchodní seance na jednotlivých místních trzích. Z důvodu, abychom mohli obchodovat neustále a měli tak možnost okamžité (nezpožděné) reakce na momentální situaci, zakládají velcí světoví hráči své pobočky po celém světě. Finančními centry tedy jsou především: Londýn, New York, Tokio.

Forex funguje jako mezibankovní elektronický systém, kde účastníci trhu (banky, pojišťovny, fondy aj.) směňují aktiva v různých měnách a deriváty na aktiva v jiných měnách. Jde o nejlikvidnější trh na světě. Při investování na tomto trhu jde o koupě jedné měny a prodej jiné měny. Forex je globálním 24-hodinovým trhem.

Motivací k obchodování cizích měn bývá spekulace, zajištění nebo plnění závazků z mezinárodních obchodních transkací. Pro spekuativní obchodování na Forexu se používá fundamentální a technická analýza.

Mechanismus obchodování je podobný jako např. u akcií, tedy za asistence čekajících obchodníků v roli tvůrců trhu, se zveřejněnými kotacemi na nabídkové nebo poptávkové straně, případně na obou. Protože Forex nemá žádnou centrální burzovní knihu, musí obě strany po dohodě podmínek svou transakci ke skutečnému zobchodování ještě potvrdit.

Ceny měn na Forexu, tedy celosvětově, jsou ovlivněny především relativní silou ekonomik, jejich inflacemi a úrokovými mírami.

Historie Forexu

Samotný trh Forex (správněji International Interbank Foreign Exchange) byl založen v roce 1971 a začal fungovat na bázi pevných devizových kurzů jednotlivých měn. Prvními účastníky trhu (obchodníky s cizími měnami) se staly centrální banky, nadnárodní bankovní domy a významné investiční společnosti. Nicméně navzdory tomu svět nadále postrádal nezbytnou důvěru vůči americkému dolaru. Tento postoj vedl k fiskální nezodpovědnosti jednotlivých států a mnoho zemí, zejména Švýcarsko a Spolková republika Německo, bylo zahlceno sumami amerických dolarů. Prvního březnového dne 1973 byl tento trh z důvodu nadměrného zbavování se amerického dolaru oficiálně uzavřen všeobecnou dohodou mezi hlavními účastníky trhu - jednotlivými národy. Systém pevných devizových kurzů se zkrátka zhroutil. Začala tím ale nová éra mezinárodního devizového trhu (a tím i Forexu) v dnešní podobě.

Až do nedávné minulosti byl mezinárodní měnový trh pro širokou obec investorů, obchodníků a především pro řadu individuálních zájemců finančně nedostupný. Minimální finanční nároky (nejvíce likvidní a obchodovaný standardní dolarový jeden lot má hodnotu 100 000 USD) byly totiž zcela mimo zdroje průměrných investorů. Forex tak byl trh prakticky pro "obyčejné" obchodníky nedostupný. Ovšem od té doby se situace dramaticky změnila.

Celosvětové politické a hospodářské změny daly možnost vzniku novým účastníkům trhu, kteří se rekrutují ze sekundárních bank, pojišťoven, finančních společností a brokerských společností, a kteří díky marginovému (zálohovému) obchodování na principu leverage (páky) zpřístupnili trh také ostatním investorům. Tento podíl menších účastníku trhu (drobných individuálních spekulantů) se značně rozšířil na přelomu tisíciletí a nadále roste. Obrovskou zásluhu na tomto faktu má především rozvoj informačních technologii a globalizace trhů. Denní obraty se pohybují kolem 1,5 biliónu USD a v některých dnech výrazně přesahují i hranici 2,2 biliónu USD.

Nástup Forexu

Pokud se podíváme do historie měn, pak zjistíme, že téměř každá měna byla v minulosti svázána s nějakou fyzickou komoditou. Nejvíce používanými byly kovy a obzvláště pak stříbro a zlato, ze kterých bývaly nejrůznější měny jakožto platidla tvořeny - jako Zlaťáky, Stříbrné, apod. Stříbro dokonce v minulosti představovalo téměř veškerý oběh kovových peněz v Evropě, a to platilo i v Asii téměř do konce 19. století. Zlato bylo používáno daleko méně, zejména pak pro transakce velké hodnoty.

Jak se však měny mezi sebou měnily? Žádné směnárny, jak je známe dnes, kde by se libovolně měnila jedna měna za druhou, neexistovaly. Směnný kurz mezi stříbrem a zlatem byl většinou ponechán volnému trhu a někdy určen úřady. Jestliže byl určen zákonný poměr, musel nutně vzniknout tzv. bimetalický systém, za jehož existenci byla autorizovaná mincovna připravena na požádání komukoli směnit stříbro nebo zlato za mince o určené nominální hodnotě a určené váze a ryzosti (tzv. volná ražba). Takto tedy vypadaly měny a jejich vzájemné směny až do 19. století.